Pavel Bucha, narozený 11. března 1998 v Mělníku, který si prošel například akademií pražské Slávie se vypracoval z mladého nadějného fotbalisty na profesionála respektovaného po celém světě. V profesionální kariéře začal Bucha působit v A-týmu Slavie Praha v roce 2018. Zásadní roli hrál pak ve Viktorii Plzeň, kde debutoval v říjnu 2018. V sezóně 2021/22 pomohl Plzni k zisku českého titulu, kde se zapsal i 3 góly ve 31 ligových zápasech. V sezóně 2022/23 si v zápase proti Interu Milán zahrál v základní skupině Ligy mistrů a tu samou sezónu také dopomohl svému týmu ke třetí příčce v české lize.
V lednu 2024 přijal Bucha jednu z největších výzev svého života a to sice přestup do nejvyšší americké fotbalové ligy s názvem Major League Soccer (MLS), konkrétně do historicky velmi úspěšného celku FC Cincinnati v Ohiu, kde se nedávno zapsal do historie už i svým prvním gólem v této soutěži. Pavel Bucha je inspirací pro mladé hráče, kteří sní o úspěchu v mezinárodním fotbalu. Jeho příběh ukazuje, že s tvrdou prací a oddaností je možné dosáhnout výjimečných výsledků, ať už na domácí scéně, nebo až za velkou louží.
“Popravdě ale, když jsem se o tom dozvěděl úplně na poprvé, říkal jsem si, že je to blbost, že ani pořádně nevím,
kde Ohio je, ale po všech těch schůzkách jsem fakt rád, že to klaplo.“
Jak se Pavel sžívá s novým prostředím a jaké jsou největší rozdíly českého a amerického fotbalu? V čem jsou americké tréninky jiné? Jak zvládá místní jazyk a kulturu? Co ho hned po příjezdu překvapilo? Jsou hřiště a zázemí celkově méně, nebo více kvalitní? To je jen malý výběr z toho, co osvětlil a přiblížil v tomto rozhovoru ostřílený český fotbalista Pavel Bucha.
Byl jsi někdy v USA před tvým přestupem do FC Cinncinati?
Před svým angažmá jsem v Americe nebyl nikdy. Přes velkou louži jsem se předtím podíval jednou a to při příležitosti dovolené v Dominikánské Republice, to bylo jediné. Vždycky jsme si to ale s manželkou plánovali, že spoříme na výlet do Ameriky, že to budeme chtít jednou procestovat, a jak to nakonec vyšlo.
Jakou roli v tvém rozhodování hrála ta kultura tady v USA? Vyhovuje ti, nebo ani tolik ne?
Lákalo mě to tím jaký zažívá Amerika momentálně fotbalový boom, lákalo mě to lokací. Řešili jsme můj přestup ven z Čech a proběhlo několik oťukávání s týmy z Evropy, ale FC Cinncinati projevili zdaleka největší zájem. Celkově to jejich jednání a jak celý proces probíhal, prostě jsem od nich cítil, že mě opravdu chtějí a počítají se mnou. To mi pomohlo v rozhodování, vidět, že mají můj styl hry nasledovaný, a že mě chtějí naplno zapojit do týmu.
Popravdě ale, když jsem se o tom dozvěděl úplně na poprvé, říkal jsem si, že je to blbost, že ani pořádně nevím, kde Ohio je, ale po všech těch schůzkách jsem fakt rád, že to klaplo.
Kulturu jsem ještě nestihl tolik navnímat, ale můžu říct, že lidé jsou tu hodně cílevědomí, přímočarý a zároveň moc příjemní a komunikativní, snaží se s člověkem bavit. Takže z pohledu lidí mi to vyhovuje moc.
“Z Čech jsem byl zvyklí, že dokud tam v podstatě “nepadáš na hubu“, tak se to nebere jako dobrý trénink. Tady to tak není, sledují spíše data a taktickou stránku věci. Nebyla to příprava jakou jsem znal, že jsem po tréninku pomalu nemohl chodit, ale bylo to vše o technice s balónem, dávalo to hlavu a patu. “
Jak jsi na tom s angličtinou?
Překvapilo mě, že co se týče jazyku, tak španělština je tady hodně rozšířená, a to jak v našem, tak i v ostatních týmech. Řekl bych, že je to skoro půl na půl s angličtinou. Říkal jsem si, že jedu do anglického prostředí, ale v našem týmu konkrétně je třeba 8 hráčů, kteří mluví španělsky a k tomu musí španělsky umět i naši trenéři. Z toho jsem byl opravdu překvapený. Vždycky jsem se učil angličtinu, měl jsem na škole i němčinu jako druhý jazyk, takže co se týče angličtiny, s tím nemám problém. Někteří členové realizačního týmu jsou z Anglie, tam je znát ten přízvuk a trvá mi občas trochu déle rozumět všemu, ale zvládám to zatím dobře. Někdy mám problém vést konverzaci tak rychle jako místní, ale to je jen otázka času.
V Plzni jsem chodil do jazykové školy angličtiny a němčiny a pokračuju v tomhle i dál online formou, abych si ten level furt udržoval.
A nepřemýšlel jsi tedy i nad studiem španělštiny?
To nevím, myslím si, že by se mi to akorát všechno smíchalo dohromady, takže zatím ne.
Co si pamatuješ hned z prvních tréninků s FC Cincinnati? Jak bys popsal jejich úroveň a intenzitu vzhledem ke kvalitě tréninků v ČR?
Já jsem měl za sebou dva týdny nejtěžší přípravy v Čechách, než jsem přijel sem. Nedá se to s tím srovnat, protože ty tréninky, ještě kor v přípravě, jsou tu úplně jinak stavěný. V Čechách jsem byl zvyklí, že první dva týdny bylo jenom běhání a posilovna. Když jsem přijel na první týden přípravy sem, jeli jsme na soustředění na Floridu a vůbec nic podobného se nedělo. Celá příprava probíhala na hřišti, tréninky byly intenzivní, ale kratší než v Čechách. Říkal jsem si po nich, že mám ještě poměrně dost energie. Z Čech jsem byl zvyklí, že dokud tam v podstatě “nepadáš na hubu“, tak se to nebere jako dobrý trénink. Tady to tak není, sledují spíše data a taktickou stránku věci. Nebyla to příprava jakou jsem znal, že jsem po tréninku pomalu nemohl chodit, ale bylo to vše o technice s balónem, dávalo to hlavu a patu.
“Máme dvě travnatá hřiště jenom pro A tým a pro případ, že by se s nimi něco stalo, tak je tu hřiště s umělou trávou. Je to všechno kousíček od sebe pěšky, jako taková malá vesnice. Myslím si, že něco porovnatelného má v Čechách pouze Sparta na Strahově, kde mají také velkou budovu pro všechny.“
V čem bys řekl, že je největší rozdíl mezi herním stylem v Čechách a v USA? Jakým hráčům spíše tento styl vyhovuje?
Co se týče takhle tréninků v Čechách, tak se často dělají střelecké cvičení. Postaví se kužely, je to takové dost strojené, tady přihraješ, pak vystřelíš, občas nějaké centry a tak dále. Tohle jsem tady v USA za moje působení ještě nedělal ani jednou. V Cincinnati se vše zakládá už na samotných zápasových situacích. Pracuje se v konkrétní jedenáctce hráčů v zápasové formaci. Hraje se většinou na celé hřiště, nebo na půlce, ale každopádně na prostoru, který dobře simuluje samotný zápas. Pro mě jako záložníka je to skvělé v tom, že vím jak a kde se budu pohybovat. Často se tu také cvičí výstavba od gólmana, jak chceme stavět samotné útoky, jak chceme překonat počáteční tlak soupeře, jakým způsobem budeme napadat a bránit. Z Čech jsem byl zvyklý na ty cvičení na střelbu a třeba přihrávky, to se tu opravdu vůbec nedělá. Hraje se po menších sekvencích a podobá se to zápasu.
Mám takový pocit u těch mladších kluků, co jsem se s nimi bavil a prošli si tu tím univerzitním fotbalem, že hodně řeší fyzické atributy. Hodně se tu dává na testování, jak už výskok, rychlost sprintu a tak dále. Nedokážu popsat typické hráče MLS, je jich tu víc. Jeden typ jsou jihoameričané, ti jsou rychlí a hbití, umí dobře s balónem a rádi chodí na 1v1 souboje, jsou to ale takový “hračičky“, dalo by se říct, že jsou dost vrtkavý. Další typ jsou američtí hráči, ti bývají vysocí, důrazní, rychlý s parádním výskokem, také mají hodně svalů, prostě takový “buldoci“.
“Možnosti se od ČR tolik neliší, ale co by stálo za zmínku je, jak si tu zakládají na stravě, pitném režimu a spánku. V Čechách nic takového nikoho nezajímá, ale tady člověk vyplňuje každé ráno dotazník ohledně toho jak se vyspal, jak se cítí, kolik hodin naspal a jaká je jeho úroveň energie. Každý druhé den poskytujeme klubu moč, aby mohli vyhodnotit, zda jsme správně hydratovaní.“
Jak bys porovnal zázemí mezi českými a americkými kluby? Jsou někde třeba výrazně horší hřiště/posilovny/rehabilitační zařízení, nebo to je podobný?
Já nevím přesně jaké zázemí mají ostatní kluby, takže mohu vycházet pouze z našeho tréninkového centra a našeho stadionu a to se jen těžko porovnává s Českem. Ten stadion v Cincinnati je úplně nový, byl vystavěn tuším před 4 lety, je to promyšlené do poslední detailu, dali si s tím opravdu spoustu práce. Má to nádherný vnitřek i zevnějšek, jak tréninkové centru, tak samotný stadion. Máme tu k dispozici několik hřišť a přidružených budov ať už se jedná o šatny, rehabilitační centrum, klubovnu, zábavní místnost, jídelnu a další věci. Máme dvě travnatá hřiště jenom pro A tým a pro případ, že by se s nimi něco stalo, tak je tu hřiště s umělou trávou. Je to všechno kousíček od sebe pěšky, jako taková malá vesnice. Myslím si, že něco porovnatelného má v Čechách pouze Sparta na Strahově, kde mají také velkou budovu pro všechny.
Regenerace je podobná, ale tady mi přijde, že častěji využívají metodu horké a studené vody. Hodně si zakládají na ledových vanách a máme dále k dispozici i sauny, výřivky a všelijaké přístroje a pomůcky jako Normatecy, kompresní kalhoty, maséry a několik fyzioterapeutů. Možnosti se od ČR tolik neliší, ale co by stálo za zmínku je jak si tu zakládají na stravě, pitném režimu a spánku. V Čechách nic takového nikoho nezajímá, ale tady člověk vyplňuje každé ráno dotazník ohledně toho jak se vyspal, jak se cítí, kolik hodin naspal a jaká je jeho úroveň energie. Každý druhé den poskytujeme klubu moč, aby mohli vyhodnotit, zda jsme správně hydratovaní. Máme nutriční poradce, kteří nám sestavují jídelníčky, radí co jíst před a po zápase a i v běžné tréninkové dny a to přesně na míru, podle toho zda chce hráč zhubnout, přibrat, nebo nabrat svaly. Kuchař je vždy k dispozici a vaří nám obědy přesně na míru. Domů si pak mohu z oběda odnést krabičku jídla k večeři, takže nemusím nic vymýšlet a ani nemám prostor jíst něco, co bych neměl, protože mám k dispozici to vůbec nejvhodnější a nejkvalitnější jídlo přesně pro mě.
“Myslím si, že MLS je skvělá cesta jak pro mladé hráče, tak i pro starší zkušenější fotbalisty.“
Momentálně chtějí stále všichni mladí hráči hrát zejména po Evropě. Ale Myslíš si že by hraní v USA mohla být dobrá cesta pro mladé hráče třeba i z Česka? Proč jo, nebo proč ne?
Přesně o tomhle tématu jsem se docela dlouho bavil se svým spoluhráčem Matt Miazgou, který je Američan, ale hrál 5-6 let po Evropě. Jako mladý nastupoval za New York a pak odešel do Chelsea. Říkal, že Evropa mu vlastně ani nechybí, že když to porovná s tím kde hrál, Španělsko, Nizozemsko, i pár zápasů v Anglii, tak už je ta úroveň té soutěže podobná. Navíc tu mají lepší a modernější zázemí, nádherné stadiony. Sport jako takový se tu rychle rozvíjí a je čím dál tím větší návštěvnost. Popravdě i já cítím, že je skvělé být u něčeho takového.
Myslím si, že MLS je skvělá cesta jak pro mladé hráče, tak i pro starší zkušenější fotbalisty.
Rozhovor s Pavlem Buchou byl pořízen manažerkou SportujUSA Johanou Karbanovou online v roce 2024.